Nebezpečná labuť

Labuť velká, kterou v zimě chodí děti s takovou radostí přikrmovat rohlíky, se k nám původně dostala jako okrasný pták. Šlechta si těmito vznešeně vypadajícími kráskami obzvláštňovala parky. Do volné přírody se začala labuť šířit až ve druhé polovině dvacátého staletí. Labutě byly převážně tažné, ale postupem času na teplé krajiny zapomínaly a zůstaly na našich rybnících a řekách. V přírodě se labuť dožívá přibližně sedmi let. Byly však doloženy i rekordmanky, které se dožily i padesátého roku věku.

Pokud byste v průběhu dubna až června uviděli na břehu nějaké vodní hladiny hromadu rákosu a proutí, pak pozor. Může jít o labutí hnízdo. A proč bychom si měli dávat pozor? Samec je v době hnízdění velice nebezpečným. Od hnízda odhání absolutně každého. Některé zdroje uvádějí, že na svou nepozornost doplatil dokonce i plavec, kterého v obavách o mláďata samec labutě utopil. Jestli je to pravda, nebo to patří do kategorie mýtů, to nevím. Jisté ale je, že psa utopí zcela bez zábran. Samec labutě nejprve vyhrožuje tím, že roztáhne křídla a nafoukne krk. V této době dokonce vládnou i hlasovým projevem. Buď výstražně syčí nebo z něho vychází zvuk, který by se dal identifikovat jako nadávka „gajarr“. Co tím labuť míní, to vědci ještě neodhalili.

Labutě většinou nepřimrznou

 Je tedy lépe nechat je v létě na pokoji a svou pozornost jim věnovat jen v zimě. To Vás určitě rády uvidí. Zvlášť , pokud s sebou nezapomenete vzít nějakou lahůdku. Pečivo by ale mělo být rozhodně nejméně tři dny staré a pečlivě vysušené. Jinak mohou mít hladové labutě zažívací potíže. V žádném případě nesmí být pečivo plesnivé. Každým rokem se stává, že lidé volají k zamrzlým labutím zvířecí záchranku. Ve většině případů je to ale jen zdání, že je labuť přimrzlá. Labutě si totiž před mrazem chrání nohy tím, že je schovají do peří. Tím, jak na ledu leží, budí dojem, že nemohou odejít.